Levé pozadí

Kempovací víkend IVAO-CZ

Loňský rok se vůbec poprvé v české divizi uskutečnilo kempování v autokempu Seč Pláž, kde jsme se společně sešli ze všech koutů České Republiky. Jelikož se nám tam líbilo, rozhodlo se letos o tom, uskutečnit druhý ročník této akce. Již v březnu jsme začali domlouvat termíny a řešit, zda jet na stejné místo, či nikoliv. Nakonec jsme určili pro konání víkendu stejné místo, jen jiné datum. Tentokrát jsme vyrazili v termínu od 25. 7. do 27. 7. 2014. Myslím, že jsem nebyl jediný, kdo se na tuto akci velice těšil. Nestává se totiž tak často, abychom se sešli ve více lidech, mohli relaxovat, zablbnout, no prostě si to užít.

S blížícím se víkendem rostlo také napětí, co se týče organizace přepravy. Kdo s kým pojede, jaké vozidlo se vytáhne, kudy se pojede, co vzít s sebou atd.

Z Brna nakonec vyrazila osádka o počtu 4 lidí. Tu jsme tvořili já, má sestřenka Míša, Marian Janák a Martin Geršl.

Pouť za dobrodružstvím

Cesta probíhala v poklidu, pouštěli jsme si oblíbené písničky, zpívali a málem i tančili (bohužel, na tanec bylo vozidlo příliš malé). Probírali jsme, kdo vlastně na kempování dorazí a kdo ne. Nakonec se zabrousilo, jak jinak, na téma novinky v letectví a vše okolo něj. Krajinka se pomalu měnila, až jsme dorazili na místo. Putování krásami země uteklo, ani jsme nevěděli jak. Na místě už na nás čekal uvítací výbor, který vedl CZ-ADIR, neboli Michal Vorel. Jeho doprovod tvořila Verča a Honza Podlipský. Dostali jsme vektor na místo, které leželo skoro na místě, kde jsme stanovali minule. Tím byla naše cesta završena a už pouze zbývalo si ten víkend pořádně užít.

Kemp má legraci, aneb stavíme stany...

Začal velký boj, kdy bylo třeba vytáhnou a složit stan. Od Verči jsme se dozvěděli, že prý Pražáci neumí stavět stan, tak jsme se chtěli předvést a jali se hbitě stavět. Zpočátku šlo vše hladce, ale jakmile jsme se dostali do fáze vztyčení stanu, nastal problém. Ty zpropadené tyčky ne a ne padnout do děr. Nakonec se zadařilo a na place již stály dva ze tří stanů. Tedy, ten náš ještě nestál kompletně, bylo jej třeba umístit a zakolíkovat. Nicméně, i to se nám zdárně podařilo a vyrostlo nám tam takové menší stanové městečko. Jako poslední na svém “oři” dorazil Michael Němec.

Večer v den příjezdu

Čas pomalu ubíhal, až jsme se dopracovali k večeru. Nezbývalo nic jiného, než se vypravit nakoupit dříví na oheň. Nakonec se našemu statnému ADIRovi podařilo zažehnout plameny pekelné, překvapivě aniž by se spálil, a vše bylo připraveno na večerní pokec spojený s opékáním špekáčků. V průběhu večera naši sestavu obohatil David Kučera i Dominik Novák. Byl to velice příjemný večer. Popíjelo se, povídalo se, večer se přehoupl v hlubokou noc a ta se proměnila v brzké ráno. Během páté hodiny ranní nás David opustil, později ráno i Dominik. Začínala sobota a s ní přišla na řadu ta správná zábava.

Sobotní den

Druhý den nám začal krásným slunečným ránem a vše nasvědčovalo tomu, že během dne si užijeme parádní porci zábavy a koupání. Během dopoledne jsme se byli vykoupat, čas utekl jako voda. Nastalo poledne a s ním jeden zásadní problém. Kterak na ohništi uvařit oběd, aniž bychom o něj přišli. Nakonec vše vyřešily tři špalky a mohlo se začít obědvat. Po výborném obědu jsme měli být obeznámeni s hrou, která nás čekala. V loni to byla letecká katastrofa, při které někdo přišel o zrak, ruce atp. Nadšeně jsme očekávali, co nás čeká letos.

A pak to přišlo, letošní hra nebyla vlastně ani tak hra, jako spíše soutěžní klání o medaile. První částí tohoto klání byl kvíz, který obsahoval historii letectví, názvy leteckých společností, letišť a další roztodivné věci. Všichni jsme se tak soustředili, až nám šel z hlavy dým, kterak se nám mozkové závity přehřívaly. Proto se hodila druhá “disciplína”, kterou bylo plavání. K tomu se dostanu ještě později, neb během vyhodnocování výsledků kvízu k nám zavítal Tom Kostrouch se svojí láskou a její dcerou, takže bylo zase o něco veseleji. Ten se s chutí také pustil do klání.

Kvízy byly postupně vyhodnoceny, a tak nastal čas koupele, tedy plavecké disciplíny. Verča byla tak ochotná a zahrála si na bójku, zatímco Marian tvořil startovací čáru. Martin si zahrál na stopky. Tito, jistě zdatní plavci, se rozhodli na závodní dráhu místo sebe poslat náhrady.
Plavecké závodní duely jsme si náramně užili, hlavně proto, že počasí nám přálo a takové zchlazení přišlo všem vhod. Přišel čas na zhodnocení celého soutěžního dne. Jako první se umístil Martin Geršl, druhý Tom Kostrouch a jako třetím místě skončil Michael Němec. Jako odměnu jsme všichni obdrželi sladkou studenou tečku, kterou jsme si vychutnali. Nastal večer a opět se za námi přijel podívat David Kučera. Klábosilo se, popíjelo se, k večeři byly výborné grilované špízy. Večer opět utekl strašně rychle a bylo na čase se rozloučit s Tomášem Kostrouchem a zbytkem jeho osádky. Kolem druhé se odporoučel i David. Za svítání nastal čas jít také na kutě.

Balení a loučení... nikomu se domů nechce...

A byla tu neděle. Den odjezdu, na který se nikdo z nás netěšil. V klídku jsme posnídali při pohledu na Sečskou přehradu a rozhodli se ještě naposledy smočit. Dopoledne nám uteklo strašně rychle, on vlastně celý ten čas utekl nějak rychle. Nastala doba balení. Bylo třeba shodit všechny stany a pečlivě složit. Nakonec se podařilo a místa, kde předtím stály naše “apartmá”, najednou zely prázdnotou. Pouze uležená tráva dávala tušit, že tam předtím cosi stálo.
Bylo sbaleno právě včas,  stihli jsme se akorát tak naobědvat, umýt nádobí a začínalo kapat. Možná to byly slzy přírody, že už musíme odjet, kdo ví. Všichni jsme se rozloučili, Michael nasedl na svého dvojkolového “oře”, Michal s Verčou a Honza sedli do vozu a vyrazili směr Praha. My (Já, sestřenka, Marian a Martin) jsme nasedli do našeho stroje a vyrazili směrem na Brno.

Cesta, během níž jsme schytali prudký liják, ubíhala rychle. Po náročném víkendu začala osádka na zadním sedadle usínat únavou. Nakonec jsme v podvečerních hodinách vysadili Martina na hlavním nádraží, aby pokračoval ve své cestě domů. My už jsme naštěstí dál cestovat nemuseli a mohli se doma vrhnout na vstřebávání zážitků a dospávání spánkového deficitu.

Doufám, že si tuto akci všichni zúčastnění užili alespoň tak, jako jsem si ji užil já. Byl bych rád, aby se tato akce napřesrok opakovala.

Tímto bych chtěl poděkovat organizátorům, tedy Michalu Vorlovi a Verče Dřímalové, té také za zajištění stravy pro všechny ty hladové krky a starostlivou péči. Dále pak všem výše zmíněným, že se akce zúčastnili a společně jsme si to mohli užít. Snad se příští rok sejdeme ještě v hojnějším počtu.

(Zleva - horní řada: cpt. Tomáš Kostrouch s rodinou, Martin Geršl, Michael Němec, Jan Podlipský, Tomáš Pešák, Marian Janák;

- dolní řada: Michal Vorel, Veronika Dřímalová, Míša)

Autorem článku je Tomáš Pešák