Levé pozadí

Vyčkávání

Vyčkávání je část letu, které slouží k dočasnému zdržení daného letadla v určitém prostoru. Vyčkávání (někdy velmi laicky nazýváno "kroužení") - anglicky "holding" je předem stanovený postup, během něhož pilot vykonává přesně stanovené manévry. Všechna letadla budou tedy vyčkávat za daných podmínek velmi podobně. Během vyčkávání platí určité zásady, které je potřeba bezvýhradně dodržovat. V případě, že je stanovištěm ŘLP nařízeno vyčkávání několika letadel na stejném místě, musí být zajištěn tzv. vertikální rozstup. Poté zpravidla dochází k uvolňování hladin odspodu, tzn. že letadlo s nejnižší hladinou v daném vyčkávání opouští prostor pro vyčkávání jako první.

Vyčkávací obrazec

alt

Vyčkávací obrazec je základní útvar nutný pro vyčkávání. Je definovaný několika parametry, které lze vyčíst z obrázku. Základní prvek každého obrazce je takzvaný vyčkávací bod nebo-li Holding FIX. Může jím být určité radionavigační zařízení (VOR, NDB), nebo například průsečík dvou radionavigačních informací (dvou radiálů různých majáků, radiálu + DME), a v neposlední řadě i jakýkoli bod prostorové navigace (RNAV FIX). Další informací, kterou pilot potřebuje, je směr příletové tratě (zelená čára vedoucí k vyčkávacímu bodu), zde je důležité upozornit, že příletová trať nemá nic společného se vstupem do vyčkávacího obrazce. Příletová trať se používá až během samotného vyčkávání a v případě vyčkávání nad majákem VOR jí lze celkem přesně určit jako opačný radiál (v našem případě by to byl let po R-090 inbound). Je to směr, jakým se letadlo má přibližovat k holding fixu. Délka příletové tratě nebývá nijak definována. Naproti tomu odletová trať je definována buď časem nebo vzdáleností DME. Poté pilot místo stopek k měření používá měřič vzdálenosti.

Další informací nutnou pro správné provedení vyčkávání je délka odletové tratě, zpravidla vyjádřená časovým údajem. Zde platí jednoduché pravidlo související s přidělenou letovou hladinou respektive nadmořskou výškou. Pod FL140 je délka odletové tratě 1.0 minuty, nad FL140 pak 1.5 minuty (nicméně platí, že ŘLP má právo délku odletového času změnit dle potřeby). Začátek odletové tratě se měří po přeletu tzv polohy "Na úrovni", tedy začátek červené čáry na obrázku (v našem případě je začátek levá část červené čáry). Všechny zatáčky ve vyčkávacím obrazci jsou prováděny buď pod úhlem náklonu 25°, nebo standardní úhlovou rychlostí 3°/sec (podle toho, kdy dojde k menšímu náklonu), a to na předem určenou stranu. Standardní vyčkávací obrazec je složen ze zatáček doprava, jestliže obsahuje zatáčky doleva, hovoříme o nestandardním vyčkávacím obrazci.

Instrukce k vyčkávání

Všechny výše zmíněné informace musí mít pilot k dispozici před samotným zahájením vyčkávání. Pokud řídící vydá instrukci například

CSA123, hold at Vlašim as published, FL100

musí mít pilot bezpodmínečně připravenou mapu, na které všechny informace, které potřebuje, může nalézt. Zde použije mapu příletové tratě pro LKPR. Vždy je potřeba použít takovou mapu, která odpovídá dané fázi letu.

alt

Zde je na první pohled naprosto patrné, že je tento vyčkávací obrazec nestandardní (zatáčky doleva). Příletová trať je vedena pod kurzem 304°, odletová trať poté 304°-180° = 124°. Máme nařízeno vyčkávat v letové hladině 100, tedy odletová trať bude o délce 60 sekund. Obrazec není omezen žádným DME ARC, radiálem nebo jiným způsobem - proto je toto konkrétní vyčkávání poměrně jednoduché na praktické provedení. Údaj 5500 je minimální výška pro vyčkávání, pod kterou se letadlo nesmí dostat. Zde je celkem jednoduché odvodit proč, v případě, že pilot obdrží klesání do 5000ft a příkaz k ukončení vyčkávání, nesmí do 5000 sklesat dříve než po minutí VLM, tedy holding fixu. Stejně tak by ale (pokud bychom neměli k dispozici mapu, nebo stanoviště ŘLP by z nějakého důvodu chtělo provést vyčkávání trochu jinak) mohl ATC vydat konkrétní instrukce například takto.

CSA123, hold at Vlašim, FL100. Inbound track 304 degrees, left hand patterns, outbound time one minute"

Takto přijaté instrukce jsou shodné s těmi, které jsou vyobrazeny na mapě výše.

Řídící nicméně může, pokud je to třeba pro zajištění bezpečnosti provozu, nařídit vyčkávání na bodě, kde není vyčkávání definováno, nebo je definováno jinak, než potřebuje.
V takovém případě je třeba pečlivě všechny instrukce zapsat a následně zadat do palubního počítače.

Postupy pro vstup do vyčkávacího obrazce

Před tím, než dojde k samotnému létání jednoduchých obrazců tak, jak jsme si vysvětlili výše, je třeba ještě pár slov napsat k samotnému zařazení se do takového vyčkávání. Zejména proto, že každé letadlo může k onomu bodu přiletět z různých stran. Existuje několik druhů vstupů do vyčkávacího obrazce. Každý z nich má svá pravidla a přesné postupy.  Na obrázku níže je uveden standardní vyčkávací obrazec a sektory ke vstupu do něho. Pilot si musí uvědomit svou polohu a správně určit vstup do obrazce. V současné době většina moderních letadel se systémy FMS již sama dokáže rozpoznat správný sektor a jeho vstup a ukázkově ho zaletět.

Paralelní vstup

Letoun letí na vyčkávací bod z jakéhokoli směru, který spadá do definovaného sektoru, tak, jak je naznačeno šipkami. Po dosažení vyčkávacího bodu provede zatáčku tak, aby letěl souběžně (nebo-li paralelně) s odletovou tratí, respektive po příletové trati opačným směrem. Letí tedy od vyčkávacího bodu a to tak dlouho, jak je stanovena délka odletové tratě (1 min nebo 1.5min dle hladiny). Poté zahájí zatáčku na opačnou stranu, než je definovaný obrazec (v našem případě doleva), a pokračuje přímo na vyčkávací bod. Dostává se tedy do sektoru přímého vstupu. Při přelétnutí vyčkávacího bodu zahájí již samotný vyčkávací obrazec, zde pravými zatáčkami.

Boční vstup


Letoun nalétává z jakéhokoli směru ze sektoru bočního vstupu tak, jak je naznačeno šipkami. Po přeletu vyčkávacího bodu pilot upraví kurz tak, aby letěl po trati, která s příletovou tratí svírá úhel 30°, a směrem od vyčkávacího bodu (v našem případě poletí kurzem 060°).  Zde opět délka této tratě závisí na parametrech vyčkávání, je stejná jako délka odletové tratě (případně omezující radiál či DME). Dále pilot zahájí zatáčku souhlasnou se směrem zatáček vyčkávání a nalétne příletovou trať. Dostane se takto do sektoru pro přímý vstup. Po přeletu vyčkávacího bodu zahájí vyčkávací obrazec tak, jak je definován.

Přímý vstup

Nejjednodušší vstup do vyčkávání. Letoun letí přímo na vyčkávací bod, a při jeho dosažení zahájí samotný vyčkávací obrazec. Na tento typ vstupu vedou předchozí dva.

Závěrem

Existuje mnoho dalších, pokročilejších způsobů, jakými lze vyčkávat. Tento článek má pouze osvětlit problematiku zdržení letadel na trati do běžné, použitelné úrovně (tak, jak je požadováno IVAO zkouškami). Je důležité zmínit, že k vyčkávání letů na síti IVAO dochází jen velmi zřídka, a to za závažných podmínek (nouze na letišti, mnoho přilétávajícího provozu) a je dobré mít alespoň základní znalosti o zmíněných postupech.